Povídání o strůjci toho všeho

Toto povídání je o zakladatelce spolku, chovatelce a předsedkyni spolku Jiřině Ciprové roz. Kuchařové. Ta je zároveň majitelkou a provozovatekou webových stránek. Stránky fungují na doméně dvornizookoutek.cz od roku 2014 a doméně horky.eu, od roku 2006. Nejdříve jako pouze soukromé chovatelské a nyní slouží jako chovatelské i k propagaci spolku. Výroční zprávy a účetnictví spolku jsem zde zveřejnila pouze kvůli Darujme.cz, organizaci pro zprostředování darů, která na mne tlačila, abych tyto věci zveřejňovala, protože to bylo podmínkou smlouvy s nimi. Organizace Darujme ovšem se spolkem rozvázala spolupráci za porušení smlouvy. Důvodem bylo to, že jsem při svém pracovním vytížení, kdy kolem zvířat pracuji 15-18 hodin denně a mnohdy i několikrát za noc vstávám, pokud pečuji o mláďata, nebo nemocné jedince, nebyla schopná sepsat Výroční zprávy spolku za roky 2022 a 2023. Ano, protože prostě už nemám čas. Ty asi 4 tisíce korun, které jsme za tři roky dostali přes Darujme na konto Veřejné sbírky a z toho si ještě Darujme za zprostředkování část peněz nechalo, mi nestojí za to, abych ztratila několik desítek hodin sepisováním zpráv o tom co všechno děláme. jsou důležitější věci. Děláme prostě to, co je v hlavních a vedlejších činnostech spolku. A dělali jsme to i před založením spolku a dělat to budeme, i kdybychom spolek rozpustili. Žádné dotace stejně nedostáváme a všechno si musíme vlastníma rukama vydělat, abychom uživili zvířata a mohli pečovat o les a životní prostředí. Ono totiž když chcete budovat opravdu přirozený, různorodý a různověký les, tak na to žádné dotace nedostanete. Dotace jsou pouze na lesy hospodářské, vč. oplocenek. My si musíme pěkně všechno nakupovat za své. A když peníze nemáme, tak si je půjčujeme. Péče o zvířata, les a přírodu není výdělečná činnost, ale poslání a koníček.

V roce 2022 jsem tady v místě bydliště byla se svým synem fyzicky napadena a okradena tlupou ožralců a ještě v roce 2025 se to řeší a probíhají soudy. To jsem se ještě ani nedala zdravotně dohromady po napadení místními v roce 2018 a jsem i přes dvě operace na plastické chirurgii zmrzačená trvale. Veškerý čas, který mi zbude, tak věnuji péči o zvířata a samozřejmě také rodině a spolkovým činnostem. Děláme 365 dní v roce, tedy kromě týdne na raftech, akci, kterou každoročně pořádáme pro veřejnost. Nemám na to lidi, kteří si popíjejí kafíčko a dělají fundraising. Neměla bych je z čeho zaplatit. Jednou za rok se někdo ozve, že by přijel na pár hodin pomoct. To je super, ale zbylých 364 dní to musíme dělat jen my. Já, můj přítel a můj syn. Čtení níže je z části osobní zpověď, možná zbytečně hnaná do detailů, ale kdo mne zná ví, že jsem prostě taková. Dávám lidem srdce na dlani a často za to dostanu přes čumák. Nemám ráda když něco musím dělat jen proto, že se to tak dělá, že to tak dělají všichni, nejsem a nikdy nebudu stádový člověk. Miluji malé děti, protože ještě nejsou zkažené a zvířata, mezi kterými je mi lépe, než mezi lidmi. Jak řekl Lennon "Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji zvířata". Já jsem svá a svá vždycky zůstanu. Na hodné lidi jsem hodná a na zlé lidi jsem zlá. Nebojím se žádného zastrašování a neplatí na mně žádný nátlak. Snažím se žít dobře a v souladu z přírodou a zvířaty. Do těch jsem blázen už od malička (slepice, králíci a ježci v paneláku). Jsem Valaška (z Rožnova pod Radhoštěm), která od pěti let vyrůstala v Praze. Bývalý manžel, který zvířata rád neměl, i když se tak sám choval, mi pomohl rozvodem se mnou změnit můj život..........a teď budu postupně poupravovat to, co jsem psala průběžně od založení těchto webových stránek, od r. 2006, kdy ještě nebyl na světě můj nejmladší synáček Jiřík, ale založila jsem chovatelskou stanici morčátek, v té době jsme měli 2 koníky a nějaké psy a kočky, králíčky..........takže: .....

Kromě tří dospělých dětí mám jednoho puberťáka a 5 vnoučat. Ale jen jedny ruce. Vnoučata ale bydlí daleko a veškerý můj čas polyká chovatelská práce a 15 profesí, které musím zvládnout, aby tu vše klapalo. Oficiálně jsem předsedkyní spolku a zároveň zaměstnancem spolku ve funkcích kalkulant, logistik a koordinátor. Při takové hromadě práce, mám někdy prodlevu při odpovídání na maily. Zájemcům o nějaký náš odchov se snažím odpovídat ihned, protože z příspěvků z prodeje zvířat nakupujeme krmiva a vše ostatní potřebné, tudíž to má přednost, před vším ostatním. Pokud se chcete na něco zeptat, nebo sháníte nějaké zvířátko, můžete mi klidně zavolat na mobil 731407080, mám tu špatný signál, ale kdo vydrží, dovolá se. Nebo zavolám já, chodí mi sms o nepřijatých hovorech. No a teď něco o mně. Ta fotka co tu je, tak je sice z roku 2010, ale i když mi přibylo pár vrásek a kilo, pořád jsem si podobná :) Narodila jsem se v r. 1967 ve znamení Střelce (Hadonoše) a mám 4 děti, Nejstarší dcera vystudovala SŠ a momentálně žije s manželem a dětmi v Dubaji, moc krásně zpívá, ale v současné době se místo zpěvu věnuje svým třem dětičkám. Starší syn vystudoval průmyslovku v Praze, nyní pracuje v IT oboru a se ženou mají dva roztomilé rošťáky. Mladší dcera žije v Praze a studuje IT obor a nejmladší syn studuje na SŠ Uměleckořemeslné zpracování kovů a připravuje se na práci uměleckého kováře. K dnešnímu dni má moje nejstarší dítě 39 let a nejmladší 18 let, jsem dvougenerační matka a je to fajn. Jedno vnoučátko mi říká "babička pirátka", protože v létě jezdíme na rafty a já jezdím v kostýmu pirátky :D Sice na mne chlapi už v mých 57 letech nemrkají, ale já si užívám ten týden se skvělou partou a v kostýmu pirátky, a společně s přítelem, který je na vodě také za piráta, se bavíme jako malé děti.

Od léta 2012 bydlíme s dětmi v Jaroměřicích nad Rokytnou, což je 165 km daleko od rodiny a původního bydliště. Stalo se tak poté, co jsme byli s bývalým manželem rozvedeni a dostala jsem odstupné, které bylo v té době ve výši poloviny domu v Čechách, ale dal se za něj pořídit celý dům kdekoliv jinde, než u Prahy. Bylo to ale s podmínkou, že se musím do dvou měsíců vystěhovat s dětmi i zvířaty z nového domu s obrovským pozemkem na vybudovaném ranči, na samotě blízko Prahy. Dům byl úžasný a mrzelo mne, že jsem musela odejít 2 roky po jeho dokončení. Bývalý manžel byl často na cestách a v práci, stavbu domu, okrasnou zahradu i zázemí pro zvířata jsem zařizovala a dolaďovala celých dlouhých 8 let já. Ale po mateřské, kdy jsem byla po deseti letech "odejita" z práce pro nadbytečnost, jsem to nebyla já, kdo by dokázal splácet úvěr, který jsme si na dostavbu domu museli vzít. Tak jsem to byla já, kdo dostal "černého Petra". Po sepsání dohody o odstupném, ve chvíli, kdy za dveřmi už stepovala nová přítelkyně mého bývalého manžela, jsem dostala 2 měsíce na to, abych se odstěhovala i se zvířaty, jinak prý budou moje zvířátka rozprodána, nebo vyhnána do polí. Bylo mi jedno, kam půjdu, důležité bylo sehnat něco tak rychle a hlavně velký pozemek, obyvatelný dům, ideálně se stodolou a dostupnost občanského vybavení v rozumné vzdálenosti od domu. Tohle bylo jediné místo v ČR, které splňovalo mé požadavky. Aby byla blízko škola a školka, zdravotní středisko, abychom žili v kulturním prostředí a byl tam velký pozemek se stodolou pro moje zvířátka. Koupila jsem úžasný starý statek který je jedním z prvních statků zde ve staré, původní části vsi Popovice. O Popovicích je první zmínka již roku 1407. Majitel, který mi statek prodával mi řekl, že by byl strašně rád, kdyby statek zase ožil zvířátky a ne, aby ho někdo zboural, jako v sousedství. V listopadu 2011 jsem tedy podepsala kupní smlouvu a v průběhu roku 2012 jsem se postupně stěhovala. Trvalo to celý rok, protože 1) jsem musela dobudovat koupelnu a wc, které tu nebyly a také rozvody, podlahy atd. a za 2) jsem chtěla, aby moje mladší dvě děti, které v té době nacvičovaly Staročeské máje v obci Chrást (u Poříčan), kde jsme postavili novostavbu, dokončily nácvik a s plnou parádou se předvedly na veřejnosti, což se skvěle povedlo. Také jsem je nechtěla trhat od kamarádů v průběhu školního roku. Bylo to náročné, velmi náročné, ale bylo mi 45 let a měla jsem spoustu energie a plánů.

Má láska ke zvířatům a setkání v roce 2013 s jedním velmi ochotným a o zkušenosti se dělícím majitelem bývalého zookoutku v Třebíči, nyní v Pokojovicích, mne přivedlo na myšlenku, jak se věnovat zvířatům, dělit se o radost z nich a ještě být užitečná. Takže jsem po dvouměsíčním váhání, pročítání zákonů a sestavování stanov tak, aby vyhověly novému občanskému zákoníku, založila občanské sdružení, které se od 1.1.2014 změnilo na zapsaný spolek s názvem Dvorní zookoutek U Pipinga, z.s. Stálo mne to měsíc usilovného papírování, ale ke dni 4.11.2013 mi jej Ministerstvo vnitra schválilo, stala jsem se předsedkyní.

Hodně nám pomohlo to, že jsme se mohli stát členy kooperačního uskupení KOUS Vysočina, což nám dává další možnosti širší spolupráce v rámci dobrovolnictví.

Také jsem začala pořádat od roku 2021 chovatelsko-environmentální kroužek pro děti, který probíhá v průběhu školního roku každou neděli od 10,00 do 12,30 hod. S dětmi pracuji velice ráda a navíc mám komu předat své celoživotní zkušenosti.

Doufám, že posledním trestným činem, který byl vůči mě a mé rodině zde v obci spáchám v červnu 2022 již bylo zakončeno období lynče a nenávisti, které jsme tu zažívali od roku 2015 a budeme moct opět začít znovu, tak jako v roce 2013. Přes veškeré snahy zlých a závistivých lidí hledím do budoucna s optimismem, vše co jsem v životě zlého zakusila mne posílilo, donutilo mne bojovat. Mám v sobě silnou krev (dle genealogických testů Haploskupina H1b klan Helena) a hlavně jsem se narodila na Valašsku a to znamená, že jsem silná, odolná, spravedlivá a šikovná. Musím se pochválit, když to nikdo jiný neudělá :D

Věřím, že tu děti i mne čeká spokojený a dlouhý život naplněný láskou a štěstím, a to vše uprostřed mých milovaných zvířat, bez kterých nemohu být - toto je zbožné přání z roku 2011, ale pořád v to doufám. Vždy, když si v hlavě znovu promítám, co řekl jeden obviněný z mého napadení u soudu: "nám nepřijde normální, že ona se ničeho nebojí", tak se musím smát. Soud ani nenapadlo se dotyčného zeptat, jak to zjistili. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa a pokud tady chci přežít a vytvořit své rodině nový domov, nesmím se bát. Můj dům, můj hrad. A já jsem pánem svého hradu.

Spolek, který vedu a který na svých stránkách propaguji má ve stanovách:

- provozování zooterapie
- poskytování obecně prospěšných činností v oblastech ochrany životního prostředí a ochrany zvířat,
- ochrana přírody a krajiny,
- účast při jednáních a správních řízeních s volenými i správními orgány, které se mohou dotýkat ochrany přírody a krajiny,
- vybudování naučné stezky a přírodní zahrady,
- ochrana, chov, materiální a veterinární zabezpečení a podpora genofondu ohrožených druhů zvířat,
- ochrana, chov, materiální a veterinární zabezpečení domácích, exotických a volně žijících zvířat,
- seznamování veřejnosti se zakrslými druhy zvířat a umožnění přímého kontaktu se zvířaty v zookoutku,
- provádění environmentální osvěty u dětí i dospělých při činnosti v zookoutku a prohloubení jejich vztahu k přírodě a zvířatům, osvětlení vlivu jejich vlastní činnosti na životní prostředí,
- navázání spolupráce se Státním zámkem Jaroměřice nad Rokytnou, městem Jaroměřice nad Rokytnou, mateřskou a základní školou v Jaroměřicích nad Rokytnou,
- vybudování a provoz útulku pro zraněná a handicapovaná zvířata,
- za účelem uskutečňování cílů Sdružení spolupracovat s ostatními organizacemi a sdruženími s podobnými aktivitami (zoologickými a botanickými zahradami, útulky a azyly pro zvířata, soukromými chovateli vč. zahraničních a organizacemi a sdruženími zaměřenými na ekologii a environmentální osvětu),
- environmentálním vzděláváním, osvětou a výchovou působit preventivně proti sociálně patologickým jevům ve společnosti a spolupracovat za tímto účelem s orgány obce a ostatními organizacemi v ČR státními i nestátními, zejména organizacemi zabývajícími se vzděláváním a výchovou.

Jiřina Ciprová
předsedkyně spolku Dvorní zookoutek U Pipinga, z.s., chovatelka, matka, babička a člověk.